Pohřební řeč
Pohřební řeč
Mluvit na pohřbu blízkého člověka je těžkým a zároveň velmi zodpovědným úkolem. Často nevíme, čím začít a co vše o daném člověku zmínit. Je důležité vědět, co říci a čemu se naopak raději vyhnout. Zde nabízíme pár obecných tipů, jak se s tímto důležitým úkolem a bez zbytečného faux pas vypořádat.
Obecná úvaha
Teprve až nad smrtí blízkého člověka si vždy uvědomíme ty pravé hodnoty života a doceníme charakterní kvality, kterými zemřelý oplýval. Určitě se ale vyvarujte zbytečným klišé a snažte se mluvit co nejupřímněji. Pokud začnete tvrzením např. „milovaný muž“, doložte ho příkladem ze života zesnulého. Určitě přímo neoslovujte mrtvého – působí to nepatřičně. Nejprve se obraťte na ty nejbližší – manžel, manželka, děti. Dále také zmiňte to, čemu se zesnulý rád věnoval a také jeho úspěchy. Vyhněte se příliš sentimentálnímu projevu, svůj smutek vyjádřete jemně a upřímně. Proto nepoužívejte slova typu: „nenahraditelný“, „jiný takový už nebude“, „navždy pryč“ a podobně. Celkově se zamyslete nad tím, jaký zesnulý byl a utvořte si o něm určitou představu.
Vystupování při projevu je důležité
Jelikož jde o velmi citlivou záležitost, snažte se smutek zúčastněným ještě více neprohlubovat – pokuste se tedy potlačit vlastní emoce (pokud jsou příliš intenzivní), mluvte rozvážně a příliš negestikulujte. Zároveň se snažte s posluchači udržovat občasný oční kontakt. Co se týče samotné řeči – pokud ji nedokážete říci zpaměti, klidně si ji napište na papír a přečtěte ji. Není to žádná ostuda, nýbrž ukázka toho, že Vám na dané události záleží. Délka projevu, zvláště pokud je více řečníků, by měla být kolem 3–5 minut.
Zapojte i své vlastní pocity
Ve smuteční řeči by měl být zapojen i Váš vztah k zesnulému a Vaše pocity z jeho skonu. Přibližte, jaký typ vztahu jste měli a zmiňte, proč Vám tu bude nejvíce chybět. Není špatně ani zmínit nějakou krátkou vtipnou historku, kterou jste s ním zažili nebo do řeči zakomponujte „hlášku“, kterou zesnulý často říkával. Nikdy nezmiňujte a ani nehodnoťte negativní charakterové rysy daného a už vůbec ne jeho životní neúspěchy – to se k poslednímu rozloučení nehodí. Nikdy si na nebožtíkovi nedělejte reklamu typu: „Přidejte se k našemu spolku dobrovolníků“ nebo „Navštivte webové stránky naší firmy.“ Vždy se vyjadřujte jemně a citlivě. Na závěr je dobré říci slova, která se zúčastněným dobře vryjí do paměti či se dotknou jejich citů, např. „Jeho památka v našich srdcích zůstane navždy.“
