Smuteční květiny

Vzpomínání na zesnulé je součástí naší kultury. Většina rodin pravidelně navštěvuje hřbitovy a krematoria, aby zavzpomínaly na své nejbližší, kteří již nejsou naživu. Zpravidla se tak děje v době, kdy měl zesnulý výročí svého narození či úmrtí, v období dušiček a vánoc. Při návštěvě hřbitova pozůstalí pečují o hrob a udržují jej v dobrém stavu. Na určeném místě zapálí svíčku na znamení vzpomínky na zesnulého a položí smuteční květinu.

S tím souvisí otázka, jakou smuteční květinu je vhodné zvolit pro účely jejího umístění na hřbitově či krematoriu. Existují určité květiny, které by se měly vybírat při cestě na hřbitov. Na jedné straně se může jednat o živou květinu, a to řezanou nebo zasazenou v květináči. Na straně druhé lidé často volí variantu v podobě umělé květiny. Důvodem je pravděpodobně nenáročná údržba takové květiny a její trvalost. Zároveň rostou obavy z krádeží živých smutečních květin, proto se právě zvyšuje obliba umělých květin. Takové umělé květiny však již dostatečně nevystihují původní tradiční význam smutečních květin.  Živé květiny totiž představují symbol věčného života, což umělé květiny nenaplňují.

Z jednotlivých druhů květin se mnohdy na hřbitově objevují téměř všechny. Některé květiny jsou však přeci jen vhodnější. Je to dáno určitou tradicí, kdy se některé květiny volily pro tuto příležitost častěji, a tak se to rozšířilo, že se z toho stal již zvyk. Takovými smutečními květinami jsou například lilie, orchideje, chryzantémy, gerbery, karafiáty a další. S tím související zvyklostí zároveň je, že počet květin v sestavené řezané kytici je sudý.

Vedle květin je možné uctít hrob i smutečním věncem. Častěji přitom se objevují v rámci smutečního obřadu při pohřbu nebo v době dušiček a adventu. Smuteční věnce mají většinou delší trvanlivost a vydrží tak na hřbitově o to déle. Lze je vyrobit z jehličí, mechu, vřesu či chvojí. Při pohřbu jsou pak věnce ale i smuteční květiny doplněny o černé stuhy s nápisem určeným zesnulému.

Ať již vybereme jakoukoli smuteční květinu, důležité je, že tím stále udržujeme tradici a vzpomínku na naše nejbližší, kteří již nejsou s námi.