Mumifikace
Mumifikace představuje typickou úpravu mrtvého těla ve starověkém Egyptě. Místní obyvatelé tehdy věřili, že smrt člověka neznamená konec jeho života. Proto se snažili uchovat jeho tělo i nadále. K tomu jim sloužila právě mumifikace. Tento proces posmrtné úpravy těla je starý více než pět tisíc let. Egypťané jej měli poměrně důkladně propracovaný.
Cílem mumifikace bylo zachránit tělo před jeho přirozeným procesem rozkladu, který by bez toho nevyhnutelně následoval. Pro zajištění věčného života bylo důležité, aby se tělesná schránka člověka zachovala. Proces mumifikace zajišťovala speciální skupina lidí, která se na tuto práci specializovala. S ohledem na finanční náročnost mumifikace, si tuto úpravu mohla dovolit jen horní bohatá vrstva obyvatel. Ostatní byli nuceni pohřbívat do žhavého písku v poušti, který byl rovněž schopen tělo uchránit před kompletním rozkladem. Zajímavostí bylo, že například tělo vojáka nemuselo být mumifikováno proto, aby se zajistil jeho věčný život. Egyptský voják měl věčný život zajištěn službou své zemi.
Samotná mumifikace trvala několik desítek dní, nejvýše však sedmdesát a byla prováděna s neuvěřitelnou pečlivostí. Tomu svědčí i fakt, že se mnohá mumifikovaná těla dochovala dodnes, a to v perfektním stavu. Celá mumifikace začínala vyjmutím mozku, což mohl provádět pouze ten nejzkušenější z celé skupiny. Dále se museli odstranit všechny vnitřní orgány s výjimkou srdce a ledvin, které zůstaly na svých místech. Vyjmuté orgány putovaly do speciálních nádob tzv. kanop, které pak byly uloženy vedle těla. Následně tělo důkladně omyli, vysušili a nasolili. Cílem bylo, aby zbyly jen kosti a kůže.
Jakmile toho bylo dosaženo, přišlo na řadu ovinutí těla pomocí pruhů z plátna, a to dvěma způsoby. Buď byly zabaleny zvlášť jednotlivé končetiny, anebo se zabalilo rovnou celé tělo. Ruce byly ponechány v poloze překřížení na hrudníku.
Teprve takto mumifikované tělo se mohlo dále pohřbít. O to se již většinou postarala rodina zesnulého. Mumifikované tělo bylo dáno do pouzdra, které bylo vytvarované podle postavy zesnulého. Toto pouzdro se uzavřelo tak důkladně, aby se zabránilo přístupu vzduchu. K samotnému pohřbení se využívalo hrobů tak, že zde byla schránka opřena. To znamená, že nedocházelo k zasypání zeminou.
