Jak se vyrovnat se smrtí blízkého?

Smrt blízkého je velká rána, jejíž zármutek si dokáže představit jen ten, který ho už někdy zažil. Jedná se o velmi kolísavý proces, kdy má člověk v jednu chvíli pocit, že se se situací vyrovnal a po chvíli ho opět přepadne žal. Někdy se tak stane samovolně a někdy nám ho připomenou osobní věci zemřelého. Nezapomeňme však, že jde o velmi individuální proces a každý z nás nad ztrátou blízké osoby truchlí jinak.

Nepotlačujte své emoce

Je zcela přirozené, že máme chvíle, kdy se nám událost „usadí v hlavě“ a mozek si dává dohromady, co vše se stalo a nad situací přemýšlí. Po chvíli ji mozek zase odsune a dá prostor pro jiné myšlenky např. práce, rodina. Není však dobré emoce ze smrti úplně vytlačit. Někteří lidé to tak dělají, protože mají pocit, že si tím tak uleví a budou se méně trápit. Ve skutečnosti má však tyto emoce stále v hlavě a je jen otázkou času, kdy vyplují na povrch. Takto potlačované emoce jsou poté mnohem silnější a trápí Vás mnohem více.

Pohřeb má svou funkci

V dnešní době jsou české  tradiční pohřební rituály – hlavně ty církevní, nahrazovány žehem. Je to dané především minulým režimem, který byl podporován ze strany státu a byl brán jako určitá konkurence tradičních pohřbů. Funkcí pohřbu však není připomenout si utrpení ze smrti blízkého jako takové, ale slouží především jako standardní a důstojné rozloučení se zemřelým. Díky pohřbu člověku vytanou na mysl všechny myšlenky a pocity, které se najednou „natáhnou“ do mozku a zároveň si uvědomí, co všechno pro něj zemřelý znamenal. Díky pohřbu prožije velký nával emocí a nejen že si uleví, ale lépe si tak zakonzervuje vzpomínky na zemřelého.

Všechno chce čas

Tak, jako většina velkých ran a zármutků, i vyrovnání se se smrtí zemřelého chce svůj čas. Každý člověk je individuální bytost a vyrovnává se s tím po svém. Některému stačí půl roku, jinému třeba dva roky. Někdo své emoce projevuje pláčem, někdo mlčením. Každý truchlíme jinak a také ostatní bychom měli nechat truchlit tak, jak to oni sami cítí.