Etiketa u pohřbu

Etiketa pohřbu – jak vše provést bez zbytečného faux pas?

Pohřeb – a ještě k tomu pohřeb někoho blízkého, je emocionálně velmi vypjatá záležitost. Pokud jste již na nějakém byli, určitě si vzpomenete, jak vás samotná atmosféra a emoce donutily zachovat určité dekorum, aniž byste nad svým chováním zdlouhavě přemýšleli. Jistě víte, že na pohřeb musíte mít přiměřené oblečení a pokud možno, černé barvy. Jaké jsou ale další náležitosti, které je potřeba znát?

Oblečení a vše kolem

Je faktem, že nemáme žádná určitá pravidla, která by říkala, co si máme obléct. Nejvíce se však schvaluje již zmíněná černá barva, nebo alespoň tlumené odstíny modré či zelené. Také se nevyžaduje mít oblek nebo kostýmek. Rozhodně se ale nedoporučuje jít na pohřeb v džínách – nebo alespoň ne ve světlých a roztrhaných. Úplně postačí obléci tmavé kalhoty, košili a místo saka tmavou bundu. Pro dámy platí pravidlo, že by svým oblečením neměly příliš provokovat. To znamená žádné minisukně, hluboké výstřihy, odhalená záda či ramena. Hlavně dbejte na to, abyste se v oblečení cítili pohodlně. Časté ošívání a upravování by mohlo zbytečně narušit obřad.

Chování na pohřbu

Další důležitou připomínkou je vhodné chování při obřadu. Samozřejmostí je neprojevovat se příliš nahlas – např. špitáním (které, věřte nebo ne, v úplném tichu slyšet je) nebo bezprostředním povídáním. Dalším absolutním faux pas je zvonící telefon. Pokud nemáte zaměstnání, které vyžaduje být neustále k dispozici, či nejste v pohotovosti kvůli závažným důvodům, zvuk u telefonu  vypínejte. Na pohřbech také velmi často vídáme plakající lidi. Nikdo vás samozřejmě nemůže nutit truchlit či plakat, pokud se vám nechce, každý snášíme ztrátu člověka jinak. Stačí, když vzdáte hold zemřelému tím, že budete mlčet.

Děti na pohřbu

Pokud máte velmi malé děti, neberte je s sebou. Zda existuje možnost zajistit hlídání, určitě toho využijte. Pro děti je beztak pohřeb zbytečně stresující záležitostí, se kterou se jistě v dospělosti setkají až až. Dalším důvodem je rušení obřadu. Každý, kdo uvidí malé děti, s touto možností tak trochu počítá. Je ale třeba dítě uklidnit natolik, aby po síni nepobíhalo či nepokřikovalo. Pokud máte trochu větší dítě, jistě se vás zeptá, co se s babičkou stalo. Nelžete mu a neříkejte, že usnula – otevřeně s dítětem mluvte o smrti, jako o přirozené součásti života a nechte ho truchlit po svém. Nabídněte mu, že s vámi může jít na pohřeb, ale nenuťte ho. Lépe se tak se ztrátou vyrovná.