Weburny.cz - místo Vašeho odpočinku

Pohřební urny a obaly na urny

V těžkých chvílích

internetový košík
Nákupní košík: 0,- Kč vč. DPH a 0 položek

Pohřební zvyklosti ve vybraných zemích

Česko

Co se týče Česka, nejrozšířenější variantou pohřbívání je pohřeb žehem a následné uložení popelu do urny. Podíl takto pohřbených činí  v současnosti takřka 75 %. „Rigorózní habsburská monarchie opírající se o katolickou církev nebyla stavbám krematorií nakloněna, přitom ale nebránila občanům, aby nechávali mrtvá těla zpopelňovat v krematoriích mimo svá území. Na půdě Rakousko-Uherska došlo k ustanovení spolku Die Flamme v roce 1885 (viz podkapitola Rakousko), ten pak podnítil vznik spolku v Čechách.“ Roku 1899 zde byla založena „Společnost pro spalování mrtvol“. „V roce 1909 byl založen spolek „Krematorium“, krátce nato „Společnost pro spalování mrtvol“ zanikla. Nástupcem spolku „Krematorium“ je dnešní „Společnost přátel žehu“.
První české krematorium bylo postaveno v Liberci v letech 1915-1917, nicméně první kremace se v něm konala až roku 1919, kdy kremaci legalizoval československý parlament. V dnešní době je kremace uznávána katolickou církví jako rovnocennou k pohřbu do země; výjimkou nejsou ani katolické pohřební obřady v krematoriích; nicméně většina věřících (okolo 30 % populace) se nechává pohřbít klasicky do země. 


Rakousko

Pohřby žehem byly v rámci Rakouska-Uherska zakázané, pohřbívalo se pouze do země. Ani po rozpadu podunajské monarchie se nově vzniklé Rakousko nestaví zrovna pozitivně a kremace tak zůstává ve společnosti kontroverzním tématem.
První kremační společnost na rakouském území byla založena roku 1885 pod názvem „Die Flamme“. Tato společnost si dala za cíl vystavění krematoria, což se jí zdařilo částečně v českých zemích roku 1915-1917(viz podkapitola Česko; ale na rakouském území až roku 1922, kdy bylo postaveno krematorium ve Vídni. V provoz bylo uvedeno ale až v roce 1924, kdy byla kremace v Rakousku legalizována.
V roce 1934 byl společnost „Die Flamme“ rozpuštěna, nástupcem se stal spolek „Vorsorge“. V roce 1938 se tento spolek přeměnil v „Ostmärkische Feuerbestattungs-versicherungsverein“.

Katolická církev v Rakousku stála dlouho proti kremaci v opozici. Teprve v roce 1964 byla kremace uznána jako možný způsob pohřbu, nicméně rozhodně nepříliš podoporovaným. Počet kremací v Rakousku nestoupá, spíše dokonce klesá. Například ve Vídni bylo v roce 1982 zpopelněno 4358 zemřelých, v roce 1986 to bylo 3767, v roce 1998 jen 2815 a v roce 2002 pak 2643 osob. 


Německo

V Německu se do konce 19. století pohřbívalo taktéž pouze do země. V 70. letech 19. století byly založeny první kremační spolky, první krematorium bylo postaveno roku 1878 v Gothě. Další krematoria byla postavena v Heidelbergu a Hamburgu. Do roku 1910 bylo v provozu již okolo 10 krematorií.
I v Německu stála katolická (a také protestantská) církev zpočátku v opozici. Kremaci se dostalo rovnocenné pozice s pohřbem do země teprve v roce 1934, kdy byla zrovnoprávněna novým zákonem. Temnou kapitolou v dějinách Německa, ale i celého lidstva, zůstává nacistická kremace židů a nepřátel Říše.
Po roce 1945 na základě zkušebností z druhé světové války a nesouhlasu ze stran církví podíl žehem pohřbených lidí v Německu stagnoval. Později se kremace rozšířila ve východním Německu, nejspíše díky komunistické ideologii a příklonu k ateismu.
V dnešní době se podíl kremací a pohřbů do země liší kraj od kraje, město od města. Např. v protestanstkém Braunschweigu činil podíl kremací v roce 1995 71 %, srovnáno s 26 % v katolickém Augsburku anebo v protestantské Konstanci 64 % a v katolickém Řezně 30 %.