Weburny.cz - místo Vašeho odpočinku

Pohřební urny a obaly na urny

V těžkých chvílích

internetový košík
Nákupní košík: 0,- Kč vč. DPH a 0 položek

Jak se vyrovnat se smrtí blízkého?


Ilustrační fotografie

Jak se vyrovnat se smrtí blízkého?

 

Smrt blízkého je velká rána, jejíž zármutek si dokáže představit jen ten, který ho už někdy zažil. Jedná se o velmi kolísavý proces, kdy má člověk v jednu chvíli pocit, že se se situací vyrovnal a po chvíli ho opět přepadne žal. Někdy se tak stane samovolně a někdy nám ho připomenou osobní věci zemřelého. Nezapomeňme však, že jde o velmi individuální proces a každý z nás nad ztrátou blízké osoby truchlí jinak.

 

 

Nepotlačujte své emoce

 

Je zcela přirozené, že máme chvíle, kdy se nám událost „usadí v hlavě“ a mozek si dává dohromady, co vše se stalo a nad situací přemýšlí. Po chvíli ji mozek zase odsune a dá prostor pro jiné myšlenky např. práce, rodina. Není však dobré emoce ze smrti úplně vytlačit. Někteří lidé to tak dělají, protože mají pocit, že si tím tak uleví a budou se méně trápit. Ve skutečnosti má však tyto emoce stále v hlavě a je jen otázkou času, kdy vyplují na povrch. Takto potlačované emoce jsou poté mnohem silnější a trápí Vás mnohem více.

  

 

Pohřeb má svou funkci

 

V dnešní době jsou české  tradiční pohřební rituály – hlavně ty církevní, nahrazovány žehem. Je to dané především minulým režimem, který byl podporován ze strany státu a byl brán jako určitá konkurence tradičních pohřbů. Funkcí pohřbu však není připomenout si utrpení ze smrti blízkého jako takové, ale slouží především jako standardní a důstojné rozloučení se zemřelým. Díky pohřbu člověku vytanou na mysl všechny myšlenky a pocity, které se najednou „natáhnou“ do mozku a zároveň si uvědomí, co všechno pro něj zemřelý znamenal. Díky pohřbu prožije velký nával emocí a nejen že si uleví, ale lépe si tak zakonzervuje vzpomínky na zemřelého.

 

 

Všechno chce čas

 

Tak, jako většina velkých ran a zármutků, i vyrovnání se se smrtí zemřelého chce svůj čas. Každý člověk je individuální bytost a vyrovnává se s tím po svém. Některému stačí půl roku, jinému třeba dva roky. Někdo své emoce projevuje pláčem, někdo mlčením. Každý truchlíme jinak a také ostatní bychom měli nechat truchlit tak, jak to oni sami cítí.